Provedu vás světem klavíru
Menu
Splňte si svůj sen a naučte se hrát
v online kurzu hry na klavír pro začátečníky
Přihlašování je nyní otevřené!
Letěla jsem na Island.
Sama tomu pořád nemůžu uvěřit. Ze všech míst na světě jsem letěla právě do země ohně a ledu. Důvod byl ten, že z Islandu pochází moje mentorka Sigrun. Letos u ní studuji v exkluzivním mastermindu pro online podnikatelky, který se jmenuje Red Circle (“Červený kruh” – protože Sigrun miluje červenou barvu).
Ve společnosti neskutečně inspirativních, energií nabitých žen s velkými plány a sny, které se nebojí uvádět do pohybu, jsem pod vedením Sigrun strávila týden v zemi, o které jsem věděla jen to, že leží hodně na severu Evropy.
První ochutnání Islandu bylo opatrné. Pobyt jsem začala v Rejkjavíku a poznala nejprve kulturní život hlavního města. Teprve poté, co jsme se přesunuli na náš retreat na jih ostrova, a já měla možnost zažít divokou přírodu, jsem kouzlu této severské země úplně propadla.
Skutečně jsme “kruh”. Je nás 10 žen, každá z jiného oboru online podnikání. Spojuje nás vášeň pro to, co děláme – já jsem jediná klavíristka, ale mám okolo sebe ženy, které mají ohromně úspěšné kurzy na téma bylinkářství, kreslení, zdraví, výživa, blogování, podnikání.
Dostat se k Sigrun do mastermindu je obtížné (musíte být už na určité úrovni a projít výběrovým řízením), takže to považuji za ohromný úspěch, že jsme tu 4 zástupkyně z naší republiky. Já jsem nejnovější přírůstek, ale v legraci mi říkali, že jsem součástí “Czech package” (českého balíčku).
Karolína Romášková je královna všech bylinkářek. Studovala farmacii a její superschopnost je propojovat západní medicínu s přírodními cestami. Stáhni si od ní zdarma třeba Kalendář sběru bylinek!
Ingrid Dach je úspěšná česká online podnikatelka, která učí ženy vše okolo online podnikání, online kurzů, sociálních sítí, webů, zkrátka celý balíček. Sama jsem prošla jejím kurzem Prodávej jako hvězda dokonce dvakrát. Má ohromně úspěšnou skupinu na Facebooku, která je zdarma a můžete se do ní přidat také, pokud vás téma online podnikání zajímá – odkaz je tu: Skupina Hvězdy online podnikání.
Andrea Máčalíková učí techniku kvantování, která vás vede k tomu vyslyšet své srdce a přitáhnout si do života to, co chcete a potřebujete. Její projekt najdete tady.
Pojďte se se mnou nyní ponořit do mých vzpomínek na Island.
1/ Rejkjavík
Hlavní město Islandu má okolo 130 tisíc obyvatel. Nachází se na jihozápadní části ostrova přímo u oceánu. Jeho poloha je chráněna ze severní strany mohutným pohořím, díky čemuž jsou v Rejkjavíku poměrně příznivé podmínky pro žití.
Přiletěla jsem v pátek a setkala se s některými děvčaty z našeho mastermindu, které přiletěly také o den dva dříve. Zašly jsme na večeři v centru, takže jsem hned první den měla možnost proťapat centrum a také se trochu zorientovat, protože jsem si na druhý den dopoledne zabukovala na TripAdvisoru procházku městem s Vikingem.
Ukázalo se, že náš Viking je ohromný rozložitý chlapík s kudrnatými plavými vlasy a vousy. Mohlo mu být okolo 60 let a měl na sobě pravý tlustý islandský svetr i ponožky. Ačkoli celou dobu pršelo, ani si nezapnul bundu.
Osobně jsem si na Island přivezla deštník, protože přeci jen nerada moknu. Místní se mi smáli, protože islanďané se s deštníky neobtěžují – vítr, který déšť obvykle doprovází, vám totiž deštník většinou vyrve z ruky, sotva ho otevřete.
S Vikingem jsme prošli centrum a zastavili se na několika historických místech ve městě.
Všechno o tom si můžete načíst na Wikipedii, takže zasdílím jen to, co mě nadchlo naprosto nejvíc.
V jednu chvíli jsme se zastavili u obrovského kusu kamene. Mnozí islanďané totiž dodnes věří, že v takových kamenech žijí elfové – skřítci, kteří vám mohou darovat poklady nebo vám pomoci. Ale trik je v tom, že vám projeví přízeň, jen pokud to sami chtějí. Nesmíte po nich nic chtít napřímo. Musíte je obdarovat dary, jako jídlo, pití a podobně a můžete vyslovit své přání.
S Vikingem jsme objevili spoustu obchůdků. Byli jsme na místním bleším trhu, ochutnali solenou sušenou tresku a zakončili procházku v prodejně lokálních produktů, kde nám majitel dal ochutnat lékořici na několik způsobů. Lékořice je na Islandu oblíbený pamlsek, můžete ji mít na tisíc způsobů, jeden z nejoblíbenějších je v čokoládě.
2/ Sága rodu z Laxardalu
Na procházce s Vikingem jsme vyslechli téměř pohádkový příběh. Vyprávěl nám legendu o jedné z nejkrásnějších žen, které kdy na Islandu žily. Jmenovala se Gudrun a proslavila se tím, že měla 4 manžely. Vdávala se dobře, takže s každým dalším šplhala po společenském žebříčku tehdejší společnosti. Příběh se odehrával okolo roku 1000, kdy islanďané přijali křesťanství.
Gudrun nebyla žádná světice. Prvního manžela finančně zruinovala a rozvedla se s ním. Druhého milovala, ale utopil se při ztroskotání lodě. A pak přijde na nejvíc napínavá část. Gudrun se totiž zamilovala do Kjartana, nejstatečnějšího bojovníka. Kjartan měl nevlastního bratra Bolliho, se kterým se velmi milovali a celé dětství a mládí strávili spolu. Byli to nejfešnější muži na Islandu, stateční bojovníci, skvělí farmáři, zkrátka hoši k pohledání. Kjartan měl ale ve všem navrch – v kráse, síle, bystrosti rozumu, schopnostech.
Oba byli do krásné Gudrun zamilovaní. Podnikli cestu do Norska, kde je přijal norský král a přijali křesťanství. To se stalo okolo roku 1000, kdy celý Island konvertoval na novou víru a přestal uctívat pohanské Bohy Odina či Thora. Jde o důleživý milník v islandské historii.
Ale co se nestalo. Než byl celý Island kristianizovaný, norský král si ponechal několik mužů ve svých službách, a mezi nimi byl i Kjartan. Bolli se vrátil na Island. A když se setkal s Gudrun, vymyslel si malou lež, že Kjartan se zamiloval do královy sestry a jen tak se na Island nevrátí. Rozhněvaná Gudrun se provdala za Bolliho, kterého nemilovala.
Kjartan se vrátil o rok později a zjistil, že jeho milovaný nevlastní bratr mu vyfoukl nevěstu. A tady začíná tragická část milostného trojúhleníku. Kjartan se šťastně oženil s jinou dívkou, na kterou Gudrun extrémně žárlila. Nejprve jí ukradla svatební čelenku vykládanou zlatem, kterou Kjartan dostal od sestry norského krále pro svou vyvolenou (chtěl totiž požádat Gudrun o ruku, ale nakonec čelenku dostala darem jeho nová manželka).
Vztahy mezi oběma rodinami se vyostřovaly. Gudrun žárlila a zároveň se chtěla zbavit Bolliho, svého třetího manžela, kterého nemilovala. A tak jednou, když Kjartan projížděl krajem jen s malým doprovodem, pohrozila manželovi rozvodem, pokud na něj nenastraží léčku a nezabije ho.
Kjartan odmítl s Bollim bojovat, miloval ho jako bratra, ale Bolli ho proklál mečem. Za to potom Kjartanovi bratři vykonali pomstu na Bollim a usmrtili ho.
Gudrun byla spokojená – zbavila se dalšího manžela a zařídila, aby Kjartan nepatřil žádné jiné ženě, když nemohl být její.
Miluju pohádky a příběhy, takže mě to tak oslovilo, že jsem zašla v Rejkjavíku do knihkupectví a sehnala si výtisk příběhu v Angličtině – The Saga of the People of Laxardal, abych se dozvěděla, jak to bylo se čtvrtým manželem. Dílo vzniklo někdy ve 12. století a je vysoce ceněnou středověkou ságou.
3/ Jökulsárlón National Park - Diamond Beach
Sigrun prokládala naše pracovní bloky různými výlety. Miluje ukazovat svou rodnou zemi a vzala nás na opravdu dlouhý výlet. Hned druhý den mastermindu jsme vstávali v 6 ráno a už v 6:30 byli v našem minibuse. Čekala nás přes 4 hodiny dlouhá cesta do národního ledovcového parku Jökulsárlón na východní straně ostrova.
V pravé poledne jsme museli být na lodi. Byla to zvláštní loď, protože měla kola jako autobus, chvíli s námi jela po pevnině a pak zajela do ledovcového jezera. Poprvé v životě jsem viděla z blízka ledovce. Hrály všemi barvami, od čistě bílé přes všechny odstíny modře po šedou a černou. V jezeře žije obrovská kolonie tuleňů a je přísně zakázané tam lovit ryby.
Na jezeře Jökulsárlón se natáčel jeden díl Jamese Bonda: Dnes neumírej, kdy tvůrci celé jezero nechali zamrznout a pak na něm natáčeli automobilovou honičku. Dodnes je to hodně kontroverzní téma, protože z hlediska ochrany životního prostředí to nebylo nic moc rozhodnutí, ale finančně se to islanďanům dost vyplatilo.
Po projížďce na ledovcovém jezeře jsme šli procházkou proti ohromně silnému větru až k oceánu, kde se sladká voda z jezera mísí se slanou mořskou vodou. Pláž nese název Diamantová, a je to proto, že na ní jsou vyplavené obrovské kusy ledovce – jako diamanty.
4/ Maistjarnan
Nebyla bych to já, kdybych se nezajímala o místní folklór a lidovou hudbu. Islanďané mají hudbu velmi rádi. Když jsem v jednom maličkém muzeu na farmě, kde jsme měli oběd, našla pianino, s obrovskou chutí jsem si zahrála a místní doslova utírali slzy, jak je to dojalo. To byl krásný okamžik.
Našla jsem nicméně naprosto úžasnou lidovou píseň, která nese název Maistjarnan – Májová hvězda. Naprosto jsem té melodii propadla, nemohu ji dostat z hlavy a už na Islandu jsem začala komponovat klavírní variace na tuto nádhernou píseň. Poslechni si jednu z verzí na YouTube:
5/ Národní park Thingvellir - Zlatý kruh: Gejzír, vodopád Gullfoss, Secret Lagoon
Jeden z našich prvních výletů směřoval do národního parku Thingvellir, kde se nachází místo, kam se každoročně sjela celá země již v dobách středověku a rozhodovalo se o věcech právních. Setkání nese název Althing, což je dodnes nejvyšší národní parlament Islandu. Je to jeden z nejstarších dochovaných parlamentů na světě. Althing byl založen v roce 930 v národním parku Thingvellir a znamená „pole věcí“ nebo „shromažďovací pole“. Nachází se přibližně 45 kilometrů od Reykjavíku.
Během setkání mohl každý přednést svou věc, byli trestáni a popravováni zloději a topeny čarodějnice. Althing se nachází přímo na místě setkání dvou litosferických desek a výhled do krajiny je absolutně dechberoucí.
Odtud to nebylo daleko na tzv. Zlatý kruh, Golden Circle. Je to okruh, kde se nachází mnoho výhledů a zastávek a dá se toho stihnout opravdu hodně v rámci jednodenního výletu.
Sigrun nás vzala na Gejzír. Můj první gejzír v životě. Podle hlavního Gejzíru, který už dnes není aktivní, jsou pojmenované všechny ostatní gejzíry světa. Jeden aktivní byl a tryskal každých zhruba 5-10 minut. Než vyletěla voda desítky metrů do vzduchu, utvořila se na hladině gejzíru obrovská vodní bublina, která pak praskla a voda vystříkla. Všude okolo bylo plno páry, protože počasí bylo extrémně studené (8 stupňů, déšť a vítr) a voda v prameni naopak horká.
Další zastávkou byl ohromný vodopád Gullfoss, kde jsme šli doslova až ke řvoucí vodě. K dešti se přidala ještě voda z vodopádu, takže jsme se řádně zmáčely, ale naštěstí hned další zastávka byla Secret Lagoon, Tajná laguna, nejstarší islandské přírodní koupaliště s ohromně teplou vodou. Bylo to až neskutečné vzít na sebe v 8 stupních plavky a ponořit se po bradu do té teplé vody. Sigrun nám dokonce objednala šampaňské. Báječně jsme se prohřály a pak nás čekala skvělá večeře. Ten den jsem spala, jako když mě do vody hodí, i přes to neustálé denní světlo.
6/ Lava Show
Sopky jsou na Islandu velké téma. Aktuálně má s výbuchem “zpoždění” sopka jménem Katla, která je pokryta ohromným ledovcem. Bouchne průměrně každých 50 let a naposledy vybuchla před více než 100 lety, jestli si to pamatuji správně. Horká láva způsobí, že roztaje velmi rychle ledovec pod kterým je schovaná, a vytvoří to apokalyptickou povodeň.
Městečko, které se nachází jen 20 km od sopky Katla, se jmenuje Vik. A právě tady se nachází jedinečná Lava Show, kde přímo před vámi skutečně pustí po takové skluzavce vroucí sytě oranžovou lávu, postupně ji nechají vychladnout a před vašima očima vám ukazují nejrůznější vlastnosti lávy, její různé barvy.
Show předchází vtipné povídání moderátora následované docela strašidelným filmem. Když přiteče do místnosti láva, udělá se ohromné horko a jste rádi, že vám na oči dali ochranné brýle. Během show jsem cítila ohromný respekt z toho, co jsem viděla. Představovala jsem si, jaké to musí být, když se něco takového stane – výbuch sopky je přírodní úkaz, často spojený s přírodní katastrofou.
7/ Solheimar Eco Village
Uvnitř ostrova, dál od drsného podnebí pobřeží a schovaná v dolíku, kde je tolik horkých pramenů, že studenou vodu sem musí přivádět ze sousední vesnice, se nachází malebná eco vesnička Solheimar.
Byla založena v roce 1930 islandskou průkopnicí, neuvěřitelně houževnatou a statečnou ženou, která překonala ohromné překážky a bojovala s autoritami a tehdejším přesvědčením, že vychovávat zdravé děti vedle postižených je nebezpečné. Sesselja Sigmundsdóttir byla pedagogickou inovátorkou, která se zajímala o péči o lidi s duševními problémy a také o ekologické zahradnictví.
Sesselja se ve vesničce Solheimar starala o své osvojené a adoptované děti, stejně jako o děti trpící různým postižením. Dům pro Sesselju a děti funguje nyní jako muzem a nikdy jsem neviděla tak útulně působící místo. Všechny stěny jsou obložené dřevem, uvnitř je hudební pokoj, protože pedagogické postupy, které Sesselja používala, byly propojené s velkou tvořivostí – a tedy i hudbou.
Dnes je vesnička domovem pro lidi s postižením a poruchami učení a je to doslova ráj. Pěstují vlastní zeleninu a další plodiny, mají úžasnou kavárnu, kde se skvěle najíte místních potravin, muzeum, divadelní scénu, několik workshopů na výrobu dřevořezby nebo svíček. My jsme si v jednom ze skleníků vyhřívaných horkými prameny natrhaly čerstvá rajčátka.
8/ Fontana horké prameny s pečením chleba
Island je jedno ze sopečně nejaktivnějších míst na světě. Setkávají se tu dvě litosferické desky, které se od sebe vzdalují 2 cm ročně, a pod zemí jsou četná vřídla, gejzíry, horké prameny.
Došla jsem k názoru, že je to skvěle vymyšlené od přírody! Vzduch je chladivý, i v létě může teplota klesnout až k nule. Ale mít možnost prohřát tělo v horkých vodách je ohromně příjemné.
Tam, kde voda v horkých pramenech dosahovala bodu varu, na pláži jezera na místě zvaném Fontana, Islanďané už po staletí vykopávají díry a pečou tam chleba! Měli jsme možnost zažít vykopávání hrnce z hromádky lávové zeminy a dokonce chléb i ochutnat. Byl upečený z rýžové mouky a měl nasládlou chuť. Horké pečivo chutnalo naprosto úžasně se slaným máslem a čerstvou treskou.
9/ Islandské jídlo
Miluju dobré jídlo. A to, jak vaří na Islandu, je úplně nepřekonatelné. Čerstvé ryby z oceánu jsou každodenní samozřejmostí, ale k nim také často jehněčí, spousta, opravdu spousta zeleniny, která je většinou na másle nebo podušená. Chléb s máslem je tu velmi oblíbený, podává se s kusem syrové ryby, což je např. losos nebo treska. Přílohou jsou nejčastěji takové maličké brambůrky.
Na zahřátí i zaplnění žaludku na oběd mají Islanďané rádi polévku. Měli jsme rajčatovou, dýňovou, houbovou, dýňovou s houbami i jehněčí vývar se zeleninou.
Na retreatu jsme měli v ubytování hospodyni jménem Svava, která nám vařila tak, že bych si ji nejraději zabalila do kufru a vzala s sebou domů. Každé jídlo bylo mimořádné nejen na jazyku, ale i vizuálně. Pracovala jako architektka a celý srub, ve kterém jsme bydleli, a vaření, byly její obrovská vášeň.
10/ Slunce, které nezapadá
Byl červen, přijela jsem sem těsně po slunovratu, takže slunce tady prostě nezapadá. Opravdová tma je snad jen 3 hodiny někdy mezi půlnocí a 3 ranní, ale jinak je tu pořád světlo a slunce je na obloze viditelné i v pozdním veřečních hodinách.
Nebudu lhát – špatně se v tom spí. I když jsem měla zatažené všechny závěsy, světlo stejně prosvítalo škvírami. Špatně se mi odhadovala moje vlastní únava, jako bych prakticky nebyla vůbec unavená a do postele jsem musela cíleně zaplout okolo 11 večer, jinak bych mohla jet pomalu non stop, dokud by tělo neusnulo samo únavou.
Ráno mě budily ostré sluneční paprsky a každý nový den začínal s další vlnou energie a těšením se, co zažijeme dál.
11/ Počasí je součástí zážitku
Léto na Islandu? Počítejte s teplotami kdekoli mezi nulou a 20 stupni. My jsme na začátku pobytu čelili teplotám okolo 8 stupňů. Na Islandu prší 200 dnů v roce, takže občasné spršky přes den nikoho nevyhodí z rovnováhy.
Některé spršky byly i větší, a když do toho začal od oceánu foukat ještě silný vítr, ta kombinace je skutečně silným zážitkem. Promáchala jsem se všude, kde jsem neměla na sebe něco nepromokavého a během pobytu jsem si dokonce musela dokoupit nepromokavé rukavice, aby mi neumrzly ruce. Trochu jsem to podcenila a měla jsem málo vrstev!
Pro islandské počasí totiž platí, že musíte vrstvit. Navrch přijde hardshellová nepromokavá a neprofukovací tenká bunda, pod kterou mi chyběla teplá bunda, měla jsem jen základní a střední vrstvu. Chybějící vrstvu jsem nahradila zapůjčeným islandským svetrem, ve kterém jsem vypadala jako mrož, ale účel to splnilo – skutečný islandský svetr, to je totiž opravdu pořádný kus oděvu!
Zažili jsme ale i několik slunných dnů a předposlední den bylo dokonce 16 stupňů a my seděly se Sigrun venku v trávě během mastermindu. Místní chodí v krátkých tričkách a libují si, jaké bylo vedro.
12/ Pohledy do krajiny
Divoká islandská krajina mě naprosto uchvátila. Rozsáhlé plošiny, kam jen oko dohlédne. Tráva zelinkavá jako u nás v rozpuku jara, posázená ovečkami nebo pasoucími se koňmi. Louky a paseky protkané četnými potůčky. Místy je země rovná, jindy se vlní kopečky a kopci. Někde je sníh, někde tráva neroste jako následek sopečného výbuchu. Nebo je také země kamenitá, tmavá.
O lesích tu koluje mezi místními vtip: “Když se ztratíš v islandském lese, nepanikař. Postav se a rozhlédni se.” Stromy jsou totiž zakrslé, připomínají spíš keře a je jich tu docela málo. Žádné husté lesy, spíš trsy stromů tu a tam.
K tomu všemu přidejme neustále se měnící oblohu, na které v jednu chvíli plují mraky a za pár minut je blankytně modrá nebo šedá, a barvy vody, které jdou od temně modré přes modrozelenou až došeda. Četná jezera, potoky, ale také oceán, a nesmíme zapomenout na islandské sopky a ledovce.
Zkrátka rozmanitost je zde ohromná, tak se pokochejte pohledy do krajiny i vy.
Závěrem
Sečteno podtrženo – Island je naprosto úúúúžasná země! Zdaleka jsem neviděla a nezažila všechno, co tu ještě zažít a vidět můžu. Doufám, že se sem někdy vrátím.
Než se rozloučíme, ještě vám chci říct 2 věci.
První je, že má opravdu smysl jít si za svými sny.
2 roky zpátky, když jsem poprvé nastoupila do online kurzu k Sigrun, jsem toužila se jednou vypracovat tak, abych mohla poslat přihlášku do tohoto exkluzivního mastermindu a být součástí Red Circle.
Makala jsem na svém podnikání a na sobě. A teď jsem tady. A ten pocit je neuvěřitelný.
Jít za svým snem stojí úsilí. Musíte vykročit z komfortní zóny a udělat pro svůj sen potřebné kroky. Možná tím prvním je prostě začít…
Pokud se chcete naučit hrát na klavír, pojďte začít teď a tady tím, že spolu mrkneme na čtení not v houslovém a basovém klíči. Je to první krůček, který uděláte na cestě ke splnění svého klavírního snu.
A druhá věc úplně na závěr je poděkování mé rodině, která mi umožnila zažít tento mimořádný pobyt na Islandu. Všem babičkám a dědečkům, kteří se střídali na návštěvách u našich holčiček.
Ale hlavně mému manželovi, který mě bezmezně podpořil, když mi tehdy Sigrun oznámila, že jsem prošla výběrovým řízením a mohu se přihlásit do Red Circle. Za to, že tak fantasticky pečuje o naše holčičky, a že to doma beze mě celý týden tak skvěle zvládli.
Jsem za to skutečně ohromně vděčná, že mám možnost něco takového prožívat a přijet domů plná plánů, snů a inspirace, která přinese plody celé naší klavírní komunitě.
Několik fotografií jsem si vypůjčila od fotografa, kterého zajistila Sigrun – Gassi Ólafsson, a od holek z mastermindu. Ačkoli jsem fotila hodně, zdaleka jsem neměla mobil v ruce tak často, snažila jsem se si věci vyfotit spíš do paměti. 🙂